Jako malá holka jsem měla pokoj se svou starší sestrou a v něm jsme měli jednolůžkové postele, které nám vyrobil náš otec vlastníma rukama. Obě dvě byli stejné, vyrobené ze světlého masivního dubového dřeva. Obě dvě jsme své jednolůžkové postele zbožňovali a trávili jsme v nich poměrně hodně našeho volného času. Pravidelně jsme si v nich četli, učili se a také hráli. Náš otec byl velmi pyšný na to, že dokázal vlastníma rukama vyrobit a sestavit dvě krásné a dobře udělané jednolůžkové postele. Jenže představy dospělých a jejich dětí jsou často velmi rozdílné. A tak se stalo, že jsme se se setrou rozhodli naše jednolůžkové postele vyzdobit různými obrázky z našich dětských představ, abychom si je pro sebe vylepšili. Když jsme svá díla dokončili, s hrdostí jsme zavolali rodiče, abychom jim ukázali, jak jsme ty naše jednolůžkové postele vylepšili a těšili jsme se, jak naše dílo ocení. Dovedete si představit, jak to asi dopadlo. Otec se hrozně zlobil a máma zase dost těžko skrývala své pobavení nad celou situací. Ale nakonec vše dobře dopadlo, otec se s tím rychle srovnal a dodnes je to nás doma často vyprávěná veselá příhoda a hlavně, na mé jednolůžkové posteli dnes spí moje dcera a často jí ten příběh vypravuji.